Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Naděje

16. 10. 2007

                                                Naděje

.

                                         

………….12. Květoň  736 rok po příjezdu Gurna Velkého……..je dvacátý pátý den tažení proti temnotě a dnes se mi nechce psát ani řádku…., ale musím to překonat…překonat ten strašný pohled na zmučená těla mužů, žen i dětí……byl to strašný pohled na řady kůlů s těly táhnoucích se do nekonečna….nemohl jsem odvrátit oči od dětských tělíček…..a jeden vypadal, jako můj syn…ach…..“zaplatíš za vše Ty zrůdný Vrahu!“ ……………..

 

  13. Květoň 736 rok po příjezdu Gurna Velkého…….je  dvacátý šestý den tažení a pořád jsme nenarazily na žádný souvislejší odpor nepřítele. Po projetí zemí Hrzov jsme se dostali do lesů Rug Tharsis, prý to tady dříve bylo krásné místo plné elfů a lesních víl, ale kdo by dneska takovýmto pohádkám věřil. Pán z Hradiště rozkázal rozbít hlavní tábor na obří mýtině a tak i když někteří mladší vojáci zprvu nechápali smysl mích rozhodnutí, tak byl brzy tábor postaven a obrana budována. Chtělo by to celý den a byla by obrana vynikající, ale myslím, že za jedno odpoledne jsme toho zvládli dost. Večer bylo zasedání užšího kruhu generálů. Vyplynulo z něj, že Pán z Hradiště poslal zprávu elfům na sever a Ti potvrdily, že nás podpoří…..elfové…nedá se jim věřit, ale v dnešním temném čase, je to snad dobrá zpráva. Stýská se mi po tobě má Elenn…po tvých krásných dolíčcích, když se směješ….ach má Elenn.

 

  15. Květoň 736 rok po příjezdu Gurna Velkého….je dvacátý osmý den tažení… píšu až dnes, protože včera k ránu náš tábor přepadlo komando šedích kůží…bastardi…v šeru je není skoro ani vidět a ty jejich oči…nenávidím je….potichu, jako kočky podřezali stráže..znal jsem ty chlapy osobně…Geret, Mur, Jiren….a mnoho dalších dobrech chlapů včera odešlo….po proniknutí do tábora se pokoušeli zabít Pána, ale naštěstí jeden z chlapů co nemohl spát a cvičil je zahlédl a vyhlásil poplach ještě než se dostali k hlavnímu stanu….když jsou v úzkých bojují, jako zvířata….dostali jsme je skoro všechny, ale malá skupinka unikla do okolních lesů….Pán je nechtěl nechat uniknout a tak jsme je celý včerejší den hledali, ale bezvýsledně…v lesích jsou, jako stíny….dvě skupiny se večer nehlásily…ať jim je země lehká a Baramis ať je přijme do svých věčných síní. Po dnešním přepočtu je nás 2241, ale včera jsme ztratily celou stovku chlapů…dobrých chlapů…můj oddíl je zatím kompletní, jen Sik má nějakou divnou vyrážku, ale snad to nebude nic vážného.

 

  16. Květoň 736 rok po příjezdu Gurna Velkého…je dvacátý devátý den tažení a dnes byl celý den klid. Postupujeme dále Tharsiskými lesy, které jsou snadno prostupné, ale dobytek a zásoby i tak mají velké problémy s postupem. Ty lesy jsou zvláštní…..připadají mi mrtvé, jako by se tu něco zlého stalo, ale už to muselo být hodně dávno. Zítra by jsme měli vyjít z lesů a konečně se dostat na dohled našeho cíle….mám strach…všichni mají strach, ale pokud se nám podaří to zlo jednou provždy zničit budu se moci vrátit k tobě má Elenn s klidným srdcem, že budoucnost pro našeho syna bude dobrá.

 

 17. Květoň 736 rok po příjezdu Gurna Velkého…je třicátý den tažení….dnes je velký den…k ránu po opuštění lesů jsem zahlédli strážnou věž jeho služebníka  ..Orgar se jmenoval a při podřezání pištěl, jako krysa…, ale byla to šedá kůže a ta si nezaslouží hezkou smrt. Věž jsme dobili rychle a snadno. Nebyla skoro chráněna a i když ten špinavec znal nějaké temné umění a zabil několik chlapů, tak jsme ho z té jeho věže vyrvali, jako kořen mandragory ze země. Věž jsme podpálily, aby neskrývala nějaká tajemství a rozsekané tělo Orgara bylo zasypáno solí. Dnešní vítězství mi dodalo nových sil a i chlapy jsou mnohem veselejší nežli včera. Jen Sik mi dělá starosti….dneska jsem ho přistihl, jak spí na stráži, ale je to dobrý chlap a nemá cenu po dnešním vítězství ho nějak extra trestat. Pět ran dubovým proutkem ho snad pro příště naučí, že na stráži se nespí.

 

 

18. Květoň 736 rok po příjezdu Gurna Velkého…je třicátý prví den tažení…Po včerejším vítězství jsme rozložily tábor nedaleko ještě doutnajících trosek Orgarovi věže a po zhodnocení situace kolem zraněných jsme se vydali na další pochod do hor, které obklopují pevnost toho bastarda, jako žabí oko. Je nás  2169 a už cítím, jak vytrhávám srdce tomu prašivému psu. Jestli je nepřítel, tak slabý, jako byl Orgar, tak nechápu, proč tak dlouho trpíme jeho přítomnost. Napadají mě myšlenky na lepší zítřek s tebou má Elenn, ale trochu mi ji ještě kazí ty ušatí zpěváci…stejně jsou určitě nějak spřáhnutí s šedýma kůžema…jen na to ještě nikdo nepřišel, jak…, ale jak na to Pán přijde, tak s nimi skoncujeme stejně, jako s šedýma kůžema. Odpoledne jsme se dostali na dohled Krkavčího průsmyku, jediná to cesta do údolí. Byl to zvláštní pohled na tisíce krkavců kroužící nad úzkou průrvou mezi neprostupnýma skalisky. Pán rozkázal rozbít tábor a tak dneska večer mám zase co na práci…naši mladí…..jestli jim, tak ještě mohu říkat, protože za poslední měsíc většina z nich dospěla více nežli za patnáct let před tím, ukázali že už všichni vědí co mají dělat a ani né za dvě hodiny bylo všechno hotovo. Jsme dobří.

 

19. Květoň 736 rok po příjezdu Gurna Velkého…je třicátý druhý den tažení…dnes byl černej den…zůstáváme pořád na dohled Krkavčího průsmyku, protože ráno našly Sika mrtvého…ta jeho hnusná vyrážka mu úplně přes noc vyžrala díry do těla…musí v tom být nějaká hnusná magie..proklínám ! Sik byl první, ale během dneška už umřelo více jak dvě desítky dalších chlapů! Mniši se večer pokoušeli o nějaký obřad, ale nevím jestli to bylo k něčemu dobré. Po dnešku se musí všichni kdo na sobě zahlédnou nějakou vyrážku okamžitě hlásit. Těla jsme museli spálit…hodně chlapům se to nelíbilo, ale Pán řekl jasně, že se to nesmí rozšířit a že je Baramis přijme do svých síni, jako velké válečníky…..jen nevím jak?...snad bude zítra lepším dnem.

 

 

20. Květoň 736 rok po příjezdu Gurna Velkého…je třicátý třetí den tažení…..přes noc umřelo více, jak dvě stovky dalších mužů, ale s raním rozbřeskem, jako by i smrt odešla a nikdo další už nezemřel. Já a moje skupina jsme připravily oheň a všichni byly zpopelněni..k slávě Baramise. Kolem poledního se vydalo na pochod více, jak 1940 bojovníků. V průsmyku bylo těsno a tak jsme postupovali jen pomalu. Jen deset chlapů vedle sebe vedle sebe. Navíc je to ideální místo na přepad a tak se každou chvilku zastavovalo. Srdce mi ještě teď buší, jak blízko byl boj, ale je večer a i když spát asi nebudu, protože Ti zatracení krkavci řvou, jako by bylo poledne, tak já stále žiji a jsem blíže k vítězství a blíže k tobě má Elenn. Zítra dorazíme do údolí a zničíme jednou provždy to krkavčí hnízdo nepřítele!

 

.

.

.

.

 

Je asi 26. Květoň roku 736….mám jen pár chvilek…..je KONEC! Bylo to strašné, ale unikl jsem…musím být tiše…jsou všude kolem………..

 

.

28. Květoň….mám trochu času….našel jsem malou jeskyni tady v horách…v prokletých horách kolem sídla toho ĎÁBLA v šedé kůži. Zkusím popsat co se stalo posledních pár dní, ale nevím jestli se mi to povede správně setřídit, protože byl strašný zmatek a já skoro ani nevím jestli je dneska dnes a nebo ještě včera?

  Prošli jsme průsmykem a dostali jsme se černého údolí…kam oko dohlédlo byla mlha a jen malá špička věže někde v dálce toho prokletého údolí naznačovala náš směr.sestoupily jsme do mlžného oparu a byl vydán rozkaz tasit zbraně, ticha a hlídat si záda toho před sebou. Postupovali jsme obezřetně několik minut, když padlo ticho…nebylo to normální ticho, ale ticho, které trhalo ušní bubínky a když už se to nedalo vydržet, někde vzadu někdo vykřikl…nebo spíše zachroptěl….ty bastardi byly najednou všude kolem….ještě před pár okamžiky stál přede mnou Drex a teď na jeho místě se na mě směje zpropadená šedá kůže. Nesmál se dlouho bastard…dostal jsem se k Perovi a vykřikl rozkaz ať se ke mně přidá…v dálce zazníval roh Pána a tak jsme se snažily k němu probít, ale ti bastardi byly úplně všude. Zabil jsem další dva, ale ten třetí mě přesekl šlachy na pravé ruce……myslel si, že vyhrál, ale zapomněl, že ještě držím štít a že mám ještě levou ruku….byl to krásný pohled, když mu hrana štítu rozrážela lebku a další šedá kůže odešla do pekel. Měl jsem chvilku čas na přehození štítu do pravé a meče do levé a to byla chyba pro šedokožce…podcenily nás tvrdé bojovníky…Per mi pomohl stáhnout štít k ruce a už to ani tak nekrvácelo.Dál jsme se probojovávali ke zvukům rohu a přidávali se k nám další a další….už nás bylo k deseti, když se mlha začala trochu zvedat…..situace pro nás nevypadala dobře, ale začínali jsme mít navrch…Pán dokázal ubránit první nápor a teď asi se skupinou o tři sta mužích rozléval smrt v řadách šedých kůží. Jak se mlha zvedala, dokázali jsme se spojit se skupinou Pána a začínali jsme mít opravdu navrch. Bylo nás, tak kolem čtyř set a začali jsme je postupně decimovat. Nebyly skoro vůbec koordinovaní a naše skupina si našla každého šedáka co se jen objevil.

Pán vydal rozkaz a začali jsme ve formaci postupovat, tam kde se ještě trochu za oparem rýsovala věž. Postupovali jsme pomalu, ale každý náznak nového útoku šedých kůží jsme rozprášily. Byly jsme jako jeden muž a jedna čepel, ale……když už jsme se dostali na sto sáhů k Věži zjevil se ON. Byl…krásný…nevím, jak to napsat, ale není to člověk a i když vypadá jako šedá kůže, tak to není šedá kůže protože místo očí má tu nejhlubší čerň a na hlavě mu rudě plála plamená koruna….v ruce měl palcát a i když byl sám, tak to byla naše zhouba. Kolem vířila ta nejtemnější temnota a ON si svým palcátem klestil cestu k pánu, jako sekáč prosekávající klasy obilí. Žádná zbraň se ho ani nedotkla a ON nás zabíjel po desítkách. Snažil jsem se dostat před Pána, ale byl tam dříve a pak pohasla všechna naše naděje…..viděl jsem, jak se zlatá zbroj proměnila v krvavou. První ranou Pána zabil a dalšíma se už jen vyžíval v ničení….všechny naděje ve mně pohasli a oči jsem měl plné slz, když jsem viděl, jak se zlatá mění v rudou kaši….těžko se mi na to teď vzpomíná…….utekl jsem….otočil jsem se od toho strašného představení a utíkal jsem do mlhy…..měl jsem štěstí a unikl jsem.

  Snažím se projít přes hory a jen mohu děkovat, že šedáci nejsou dobří stopaři….hory jsou tu zrádné, ale setřásl jsem je a dneska už definitivně unikl. Zítra se dostanu z hor a pak…pak se pokusím dostat k tobě má Elenn a snad…snad bude zítřek pro nás lepší. Prohráli jsme, ale toto není konec…vždycky je nadě..

*

Hlasovat pro povídku můžete zde

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář